Jaké hranice Češi překročili v roce 2018? Co se naučili a na co mohou být po posledním roce hrdí?
Češi mohou být shodou okolností hrdí především na to, co je jim ze strany Evropské unie a OSN vyčítáno. Nejsou ochotni obětovat svoje češství, svoji národní hrdost a svoji historii ve prospěch zatraktivnění Evropy pro v uvozovkách nové Evropany narozené třeba v Africe nebo Asii. Zároveň mohou být Češi hrdí na to, že nepaušalizují bezhlavě, a třeba pracovitý Asiat – Vietnamec, nebo v drtivé většině lidé původně z Ukrajiny, nemají s Čechy vlastně problém.
Češi mohou být dále hrdí, že ustáli stav, kdy je hanební zrádci vlastního národa, kteří hledají podivná spojenectví za hranicemi země, stále nezlomili. Je to však mnohdy způsobeno tím, že díky úporné snaze ponížit a potupit ty, kteří nevyznávají stejnou pravdu jako tito zaprodanci, zrádci vlastní identity. Vytváří díky přílišnému tlačení na pilu hrdiny z těch, kteří by se bez těchto Jidášů vlastenci mnohdy ani nestali.
Češi se naučili a pochopili, že ne vždy je vše černobílé a ne vždy je vše, co je napsáno v novinách nebo řečeno v rádiu, svatá pravda. To, že někdo řekl něco v televizi, napsal v novinách nebo vyslovil jako svoje domněnky, zdaleka neznamená, že jde o fakta. Mnohdy tím ti, kteří někde něco vyjádřili, projevují pouze svůj osobní názor. Takže ona hranice, kterou Češi překročili, je vlastně značná nedůvěra – odmítnutí byť částečně věřit tomu, co do obyvatelstva pumpují mainstreamová média.
Často se mluví o tom, že Češi jsou jako národ rozdělení kvůli politice. Máme za sebou různé volby, aféry kolem Andreje Babiše… Jsme po tomto roce svornější a sjednocenější coby národ?
Češi více vymezují svůj názor a pohled na svět. Bohužel, někteří nepřipouští konfrontaci s jiným než se svým shodným názorem. Diskutují a žijí v bublině, jsou tedy zároveň rozděleni na skupiny a ty jsou sjednocenější. Více si uvědomují, že je nezbytné se začít rozhodovat a jak se k čemu postavit, zda se osobně angažovat. Ony totiž informace a hlavně souvislosti, v jakých jsou ony informace podány, mohou mít na někoho naprosto opačný účinek, než jaký šiřitelé oněch informací původně zamýšleli. Je to kontraproduktivní a nažene nerozhodnuté a ty, jež nejsou ochotni nechat se sebou manipulovat, do druhého tábora.
Sjednocenost se nicméně projevuje třeba v tom, že si i ti, kteří původně byli pro přijetí neomezeného počtu nelegálních migrantů, začínají uvědomovat, že je to nesmysl a faktická nemožnost. Ony otázky – Kam se všichni vejdou? Kdo jim bude vše platit? Je technicky proveditelné jim dát bydlení, když byty jsou velmi drahé i pro pracující v České republice? Proč by se měl mít lépe někdo cizí než ten, který celý život pracoval? Budou ochotni oni nově příchozí akceptovat náš způsob života, a pokud ne, jak dalece se musí občané osobně vzdát svého pohodlí, majetku, bezpečnosti, svobody? – jsou více aktuální s tím, kam se dění na světě posunuje.
Aféra kolem Andreje Babiše se táhne roky, stejně tak se táhnou roky jiné mnohem horší, které také nikdo nevyšetřil. Jsou to letouny Casa, transportéry Pandur, Promopro, OKD, Mostecká Uhelná Společnost, nezaplacení ČSSD rodině pana Altnera – po řádném rozsudku soudu! Modernizace 352 tanků T72 za 19 miliard korun, z kterých bylo modernizováno celých 30 kusů, ale peníze jsou pryč. Japonská Nomura a IPB, kauza Diag Human… Nezbývá než doufat, že při zveřejňování těchto kauz nebudou porušovány zákony jiných států a budou možná někdy dořešeny.
Ukázal tedy letošní rok, že se Češi neumějí smířit s výsledky voleb, jak je často slyšet? Nebo z čeho plyne chuť protestů a demonstrací?
Protesty a netolerance k jiným než shodným názorům pramení z absence snášenlivosti k jinému pohledu na svět. Z postupného hloupnutí lidí, nedostatku rozhledu a fatálního omylu, že pokud bude mít kdekdo vysokou školu, že bude národ, stát jako celek, vzdělanější.
Za dobu, po kterou jsem žil ve Velké Británii, se třikrát snižovala náročnost maturitních zkoušek. Ve výsledku má sice více studentů maturitu, ale jsou nakonec nepoužitelní v praxi. Zkrátka jim ony potřebné vědomosti a dovednosti chybějí. Všeobecné znalosti oněch studentů jsou na katastrofální úrovni. A motivace, snaha se prosadit rozhodně není na prvním místě, to se dnes neupřednostňuje. Inkluze českého školství je dokonalým příkladem, že tímto směrem to nepůjde. Tedy pokud není v plánu zhloupnutí obyvatelstva mimo těch, kteří mají prostředky na to, aby studovali soukromé školy.
Zásadním problém postoje - vysokou školu pro všechny – je degradace vzdělání. Nepoučení se z historie, ba dokonce dehonestace těch, kteří na problém již jen poukáží. Gender studia jsou jen špičkou ledovce, je nezměrné – rovněž jako v té Anglii – množství v praxi nepoužitelných absolventů vysokých škol. Kdy konečně pár lidem docvakne, že lidé se rodí buď jako muži, nebo jako ženy? Nejde namíchat nějaký koktejl genderové pseudokorektnosti. To vede pouze k perverzním koncům. Není žádné třetí pohlaví.
Kdo jsou převážně oni protestující, kteří odmítají uznat jiný než vlastní názor a přesvědčení? Jsou to zejména reformní marxisté a všelijak komunisticky orientovaní lidé ztraceni ve filosofii postmodernismu, kteří neustále hledají – a nalézají ho ve svých odpůrcích – třídního nepřítele.
Mluvíváme spolu o migraci, nebezpečí pro Evropu. Andrej Babiš se chlubí, že s Viktorem Orbánem mluvil o politice navýšení porodnosti. Co reálně udělat, aby náš populační růst nemuseli dorovnávat migranti? Proč je tak málo českých dětí? Motivuje stát málo k plození nové generace?
Nevidím žádné konkrétní kroky pro navýšení porodnosti. Nevidím. Ale již pouhé zvýšení jistot přinese rozhodně lepší výsledky. Jistotou ovšem nesmí být to, že váš dům, vaši ulici obsadí někdo, pánbůh ví odkud.
Migrace je součást lidských dějin a těžko to někdo popře. Jde však o to, že z nelegální migrace a ekonomické migrace bylo pomocí nesmyslných nařízení a rozhodnutí vytvořeno zdání práva na migraci. Tak tomu není. Právo je na ochranu vlastních hranic a tak tomu vždy také bylo. Povinnost migrantů je respektovat zákony zemí, kam chtějí migrovat. Pokud se tak neděje, má každá země na svém území právo sáhnout k jakýmkoliv opatřením, k ochraně svých zájmů. Neděje se tak, protože politici nám ta práva sebrali a namlouvají nám, že bránit své zájmy je odporné, hnusné, a vydírají nás lidskostí. Tlačí na nás přes média.
Co je klíčem k serióznosti médií v budoucnosti?
Klíčem k budoucnosti seriózních médií by měla být důvěra čtenářů a novinářská nezávislost. Tím se všichni novináři ohánějí. Jenže lidé často vnímají média jako zaujatá a snaží se identifikovat objektivní zpravodajské zdroje. Zpravodajská média hrají důležitou roli v demokracii, zejména pokud jde o informování veřejnosti, ale nevěří, že média tuto roli plní dobře Zatímco v ideálním případě by média měla být objektivní, ve skutečnosti víme, že většina zpravodajských služeb je někam přikloněna a mají svůj vlastní program kam směřovat. Bez ohledu na to, zda jsou ve vlastnictví státu nebo jsou provozována nějakým stinným miliardářem. Příklady manipulace s médii velice poškozují důvěru čtenářů a diváků, viz irácká válka v roce 2003. A lidé se potom přirozeně obrátí na sociální média pro jiné, snadněji manipulovatelné zdroje. Tedy, v současném stavu, v němž se nacházíme, jsou lidé zmatení, nedůvěřiví a rozdělení.
A k tomu skutečně stát svým postojem nemotivuje své občany k plození nové generace. Jsme tak ještě maximálně vhodní na to platit Frontex, financovaný Evropskou unií, který za vaše peníze tahal od břehů Afriky nájezdníky a potom je převážel do Itálie a Španělska. Sponzorovat Lékaře bez hranic nebo různé neziskové organizace. Poslouchat Amnesty International, OSN, Unicef, Helsinský výbor, občanská sdružení, která mají pomáhaní potřebným v popisu práce. Pomahače, dobrovolníky, vítače, přijímače, dobrosery a sluníčkáře, ombudsmanku… a tak dále a tak dále. Toto není dobrá vize, zde si člověk rozmyslí pořídit si rodinu, protože on ten potřebný není.
V nedávné době zde vznikla politická strana, která chce Česko pozvednout díky technologickým inovacím. Jde o iluzi, nebo o svého druhu reálnou možnost?
Máte na mysli toho dovedu, který jako vtip prohlásil, aby občané nespoléhali na všechny informace, které si přečtou na internetových stránkách Ministerstva financí, protože už Tomáš Garrigue Masaryk říkal, že vše, co najdete na internetu, nemusí být pravda?
Když se dívám na tyto lidi, kteří se zastávají jakéhosi obdobného vidění světa, tak jsou vesměs mladí a neotrkaní životem. Chybí zde citelně inicializace do dospělosti, chybí vzory, autority, hodnoty. Vesměs jsou plni mladických ideálů a toho, jak by vše mělo nejlépe fungovat, hledají své místo na slunci. Bohužel jsou to také oni, kteří udávají, mají podivné nápady a jsou konkrétně v Evropském parlamentu pro potrestání Maďarska a Polska, protože nedodržuje Evropské hodnoty. Zdravá společnost prostě musí mít odlišné názory, projevy, pohledy, neboť tím se aktivuje společenská komunikace a hlubší vývoj společnosti. Jinak je to totalita.
Jak se vlastně má naše země postavit k věcem, jako je umělá inteligence, nahrazování lidských pracovníků roboty? Jde o nevyhnutelný proces, nebo o mýtus? Ať tak, nebo tak, jak našim lidem zajistit práci?
Jsme opět u vzdělání. Práci zajistí lidem slušné vzdělání. Tedy ne vysoká škola v oboru historie komiksu, ale vysoká škola technicky orientovaná, chemicky, technologicky. IT obory jsou naplněny odborníky, kteří neztrácejí dle mých informací příliš kontakt se světovou špičkou. Ale k čemu bude u programování robota specialista, jenž umí vzletně mluvit o tom, co vše vykonal a jak nádherně vypracoval projekt na přerozdělení dotací? Ano, o robotice to je a bude. Lidská schránka má své limity a robot je ve výsledku nejen levnější, ale i přesnější a účinnější. Má vyšší produktivitu práce, ba dokonce již dnes takovou, jakou člověk nemůže poskytnout. A jak zajistit práci pro Evropany? Nijak, někdo ji bude muset udělat. A kdo?
Mimo vzdělání jsme opět u migrace. Co, probůh, chtějí ti nevzdělaní, jazyka, zákonů a zvyklostí neznalí, nelegální migranti u nás dělat? Vyvíjet nové robotické mašiny? Promiňte, ale budu sprostý. Kam jsme to za poslední tři roky oním úchylným pomáháním nelegálním migrantům dotáhli?
Evropa má rozlohu asi 10 058 000 km². V Evropě žije asi 742 500 000 obyvatel, tedy zhruba 73,8 obyvatel na km². Afrika má rozlohu asi 30 500 000 km². V Africe žilo v roce 2013 asi 1,1 miliardy obyvatel, tedy zhruba 36,06 obyvatel na km². Demografická křivka v Africe je neúprosná, populace se znásobuje. A to z 229 milionů obyvatel v roce 1950 na 630 milionů obyvatel v roce 1990, a na více než 1,1 miliardy obyvatel v roce 2013. Současné odhady mluví o budoucím nárůstu populace v Africe, kdy by v roce 2050 měla mít 2,4 miliardy obyvatel a v roce 2100 až 4,18 miliardy obyvatel.
Afrika je neuživí, tedy pokud budou hospodařit tak, jak hospodaří. A co potom? To všichni půjdou do Evropy? Budou všichni vytvářet nové pracovní příležitosti? O doktorech a inženýrech jsme již slyšeli. Jenže Afrika se do Evropy prostě stejně nevejde.