Teď Evropská centrální banka emituje Eura. Podle představ Evropské Komise mají banky v eurozóně kupovat dluhy členských zemí. Má jít o „bezpečná aktiva“, jenže tímto postupem zbavuje odpovědnosti předlužené státy Evropské Unie, dnes vlastně drtivou většinu států EU. Aby stát, který má větší výdaje než příjmy mohl fungovat, musí si někde „půjčit“.
Takovému státu půjčí Národní banka tím, že vytiskne další peníze. V případě členských zemí eurozóny vytiskne Evropská centrální banka nová Eura, za které státy, kterým je půjčí, ručí svým dluhem. Ty vytváří boom, který nafukuje bankovní sektor, podporuje politiky k stále větším veřejným výdajům a také stimuluje soukromé podnikatele k neudržitelným investicím.
Bankovní pohledávky však nejsou vždy řádně spláceny. Ale každá rozhazovačná země velmi dobře ví, že je příliš velká na to, aby ji ostatní nechali zbankrotovat. Celé to končí tím, že relativně šetrný stát platí dluhy za ten rozhazovačný. Morální hazard je tak zakotven v celém systému.
Tento systém běží dobře, dluhy se neplatí, všichni se usmívají, tedy mimo nešťastníků, kteří platí dluhy jiných, dokud…. Dokud se třeba některá banka nepřehřeje, a má již překročenou hranici „toxických“ (nesplatitelných) úvěrů. Pokud nečekaně klesne HDP, klesne tím také cena zástav za úvěry, klesne cena nemovitostí.
Čím více se sníží zástavy u bank, tím také klesá bezpečnost bank. Banky neposkytují úvěry, mezi lidmi je méně peněz, klesá ekonomika a ještě více klesá hodnota zástav… a lidé se začnou o svoje peníze bát, a začnou vybírat vklady. Žádná banka na světe neustojí, pokud se její klienti rozhodnou vybrat všechny svoje peníze.
Ty zkrátka nejsou, jsou investovány, a i když Evropská Centrální Banka pošle do bank elektronická Eura, kvůli předlužení začnou banky krachovat. Vlády budou postupovat stejně jako v případě minule již zmiňovaného Kypru a omezí výběry z bank a pohyb kapitálu. Část vkladů zestátní, ale tím na sebe převezmou i část dluhů bank. Evropská Centrální Banka nakupuje dluhopisy států a „tiskne“ elektronicky oproti těmto dluhopisům Eura.
Ty jsou bohužel kryty již jen vírou, že musí mít tyto peníze hodnotu. Elektronických Euro je „vytisknuto“ několikrát tolik než je reálná hodnota této měny. Pokud dojde k masívnímu tlaku na banky a měnu, tlak na banky bude nadměrný a banky to neustojí. Jenže vlády jednotlivých zemí se již nebudou moci zaručit za vklady a státy začnou bankrotovat. A to hezky všechny, protože je systém hlavně díky Euro, ale i také propojenosti mateřských bank a dceřiných v jednotlivých státech svázán absolutně. V případě krachu bank, ztráty hodnoty peněz a bankrotu státu, nikdo neponese odpovědnost.
Politici prostě nemohou beztrestně znehodnocovat měnu vytisknutím dalších peněz s tvrzením, že tím snižují nezaměstnanost a pomáhají ekonomice růst.